Chow - Chow

Čau - čau je uzavřený, zdrženlivý, nedůvěřivý a především nezávislý a inteligentní pes. Uznává pouze jednoho pána. Je to aktivní pes se silnou a kompaktní stavbou těla, velice dobře vyvážený a důstojného nesení těla. Pro toto plemeno je charakteristický modročerný jazyk.

Historie plemene

Čau - čau je staré čínské psí plemeno. Bezesporu se jedná o jedno z nejstarších plemen, jaké dnes známe. V Číně byl znám již před více než 3000 lety, což nám sdělují čínské kroniky z 11 stol. př. n. l. Nálezy starých hliněných figurek toto dokládají. Předci čau - čaů by mohli být mastifové, ale i severská plemena psů, jejich původ zdaleka není objasněný. Jedni tvrdí, že je to starobylé čínské plemeno; existuje však i názor, že se čau - čau do Číny dostal jako pes Tunguzských a Mongolských kočovných kmenů. Jisté však je, že byl kdysi v Číně velmi rozšířen a tito psi byli využíváni různorodě; jako společníci, lovečtí, tažní a jateční psi; kožešina byla používána na oděvy.

Pro lovecké účely je šlechtila i mandžuská dynastie a to skutečně ve velkém. Dobové záznamy hovoří o stovkách kusů, zda jsou ale tyto záznamy přehnané nebo skutečné se můžeme jen domnívat. Velké počty těchto psů se chovaly i v buddhistických klášterech v Tibetu. Zde byli vyšlechtěni legendární modří psi. Ve 14. století se o psech tohoto plemene zmiňoval i Marco Polo ve své knize.

Původní formou byl pravděpodobně krátkosrstý pes podobný spíše eurasierovi, během času však získala na oblibě jeho atraktivnější dlouhosrstá forma a krátkosrstý typ téměř vymizel a dodnes je velmi vzácný.

První jedinci plemene se do Evropy dostali až o 4 století později, tedy v 18. století. V roce 1865 dostala několik čau-čauů i anglická královna Victorie.V roce 1781 bylo několik psů umístěno v ZOO v Londýně. První vystavený jedinec v English Kennel Club byla v roce 1880 fena Chinese Puzzle, a to zásluhou tehdy známého kynologa M. W. Teutona. První čau - čau byl do plemenné knihy anglického Kennel Clubu zapsán v roce 1894 a o rok později byl v Anglii založen první klub chovatelů tohoto plemene.

Charakter plemene

Čau - čau je plemeno svérázné, nezávislé, svéhlavé a uzavřené. Jejich povaha není vhodná pro každého. Majitel čauíka by měl být vyrovnaný, klidný a důsledný s přirozenou autoritou. Není to pes, který udělá cokoliv, co svému majiteli na očích uvidí, spíše si hledí svého a to očekává i od své rodiny. Je těžké si získat jeho důvěru a změna majitele je velmi složitá. Je to samostatný pes, schopný samostatně jednat a přestože se může zdát trochu hloupý, je velice inteligentní, jen nechce plnit zadané povely. Jedná se o tiché psí plemeno, štěká jen zřídka. K cizím lidem je rezervovaný a nedůvěřivý, pokud jsou na jeho vkus příliš vtíraví, neváhá na ně zavrčet. Jinak se ale jedná o klidné psí plemeno, s rozmýšlivou povahou. Není příliš hravý, ale hlavně je dominantní. Pokud v rodině není autoritativní jedinec, sám převezme funkci "alfa samce". Nevychází dobře s jinými psy, hlavně kvůli své dominanci.

Je oddaný a něžný. Uctívá však jen jednoho pána, kterého si v rodině vybírá sám. Pokud se čau - čau seznámí s dětmi v mladém věku, pak pro ně může být ideálním společníkem i ochráncem. Je však nezbytné, aby děti věděly, jak se mají k psovi chovat. Nekouše bez důvodu. Při setkání s cizími psy však mohou nastat komplikace. Čau - čau nemá rád obvyklé metody výcviku, nesnáší tresty a nikdy vás nebude poslouchat na slovo.

Toto plemeno je vhodné do domu i na zahradu. Může být ubytován celoročně venku, ale i celoročně v bytě. Ideální je zahrada s volným přístupem do domu. Není to v žádném případě pes, kterého by bylo vhodné uvázat u boudy jako hlídače.

Prameny tvrdí, že čau - čau je kdykoliv ochoten pro svého pána zemřít.

Péče o zdraví

Ať se jedná o psa jakéhokoli plemene, pravidelná péče by se měla stát běžnou součástí jeho života. Průběžným kartáčováním a česáním se pes udržuje v čistotě, je upravený, odstraní se odumřelé chlupy, podporuje se tvorba nové srsti a zlepšuje se tonus kůže a svalstva. Vhodná je pravidelná kontrola očí, uší a zubů.

Čau - čau je nenáročný na pohyb, spokojí se i s velmi krátkou procházkou. Sportovní aktivity ho nenadchnou. Rád tráví čas na zahradě sledováním okolí.

Čau-Čau má horší toleranci na teplo, proto by neměl být vystavován horku a měl by mít vždy dostatek pitné vody.

Inspirováno : www.pesweb.cz, cs.wikipedia.org

Standard plemene

Země původu: Čína.
Patronát: Velká Británie.
Datum publikace platného standardu: 24. 06. 1987.
Použití: Hlídací a společenský.
Klasifikace FCI: Skupina V Špicové a primitívní plemena. Sekce 5 Asijští špicové a příbuzná plemena. Bez pracovní zkoušky.

Všeobecný vzhled: živý, kompaktní, krátký a uzavřený, především ale velmi harmonický, lvího vzhledu, hrdý, důstojného postoje, pevné tělesné stavby. Ocas nesen dobře přes záda.
Chování / Charakter: klidný, velmi ostražitý pes s modročerným jazykem, jedinečný svou chůdovitou chůzí. Svévolný, věrný, avšak zdrženlivý.

HLAVA

Horní část hlavy:

Lebka: plochá a široká, pod očima dobře vyplněná

Stop: nevyjádřený

Obličejová část:

Nosní houba: velká a široká, vždy černá (vyjma krémově a téměř bíle zbarvených čauů, u kterých smí být nos zbarven světleji, jakož u modrých a skořicových čauů může být nos stejné barvy)

Čenich: mírně dlouhý, od očí až ke konci čenichu široký (nikoli zužující se jako u lišky).

Pysky: pysky a patro černé (modročerné). Černým dásním je dána přednost. Jazyk modročerný.

Čelisti / zuby: zuby silné a souměrné, čelisti silné s perfektním pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků bez mezery dosahuje spodní a zuby stojí v čelisti kolmo.

Oči: tmavé, oválného tvaru, středně velké a souměrné. U modrých a skořicově zbarvených čauů jsou oči téže barvy přípustné. Souměrné, entropia prosté oko, nesmí být jen na základě své velikosti méně hodnocené.

Uši: malé, silné, na špičkách lehce zaoblené, pevně vzpřímeně nesené, daleko od sebe nasazené, avšak lehce k sobě nakloněné, dobře kupředu nad oči směřující, dodávají plemeni tak charakteristický, zamračený výraz (Scowl). Tento výraz není nikdy dosažen pouhým faldováním kůže na hlavě.

Krk: silný, plný, ale nikdy ne krátký, lehce vyklenutý a dobře na ramena nasazený.

TĚLO

Hřbet: krátký, rovný a silný

Bedra: silná

Hrudník: široký a hluboký; žebra dobře zaoblena, avšak ne sudovitý

Ocas: vysoko nasazený, dobře přes záda nesený

KONČETINY

Končetiny hrudní: rovné, mírně dlouhé, se silnými kostmi.

Ramena: osvalená a šikmo položená..

Končetiny pánevní: svalnaté.

Hlezno: nízko nasazené, s minimálním úhlením, nezbytným pro charakteristickou chůdovitou chůzi. Hlezenní klouby se nesmí nikdy přetáčet dopředu.

Nárt: od hlezenního kloubu dolů rovný

Tlapy: malé, kulaté, podobné kočičím, dobře stojící na prstech

Chod: krátký a chůdovitý. Hrudní a pánevní končetiny se pohybují paralelně k sobě a dopředu.

OSRSTĚNÍ / SRST

Dlouhá: hojná, hustá, rovná a odstávající. Krycí srst je hrubé struktury s jemnou, hustou podsadou. Zvlášť hustá je okolo krku, kde vytváří hřívu nebo límec. Výrazné osrstění na zadních stranách stehen.

Krátká: krátká, hojná, hustá, rovná, odstávající a ne položená. Plyšové struktury.

Každé umělé zkracování srsti, které změní přirozené obrysy nebo výraz, má být negativně hodnoceno.

Barva: jednobarevná, černá, červená, modrá, skořicová, krémová nebo bílá, často stínovaná, avšak ne s ohraničenými skvrnami nebo strakatá. Spodní strana ocasu a osrstění stehen často světlejší barvy.